Úvod > Články > Napsali o nás > RozRazil Online - Voiceband v pasáži: „Jen zeptejte se hada, pro
RozRazil Online - Voiceband v pasáži: „Jen zeptejte se hada, proč je všechno dada…“
„Já mám slona pod postelí, nejí...jenom zelí..." V pasáži Alfa stojí na improvizovaném podiu skupinka mužů a žen v černobílých oblecích. Stáli tu již před půl rokem, kdy svou činnost po tříleté odmlce obnovil amatérský soubor pro voiceband ÚSTAF. Androgynní povaha souboru je zdůrazněna smísením generových prvků, přičemž mnozí muži deklamují v sukni, mnohé dívky či ženy v kalhotách.
Voiceband je velice složitý koncept jak hudebních, tak verbálních projevů, spojených do určitého koncertního stylu. Slovo vytváří nejenom smysl, ale i scénu. Slovo působí na fantazii diváka. Voiceband je nenotovaný, recitační sbor a má svou vlastní notaci. Práce se slovem a zdivadelněním slova, kterou Burian vypracoval, přičemž nevycházel pouze z okruhu české avantgardy, ale pracoval v rámci avantgardy evropské, byla v určité míře specifickou součástí práce většiny avantgardních režisérů.
V roce 1926 začíná Frejka s Burianem formovat voiceband. První zmínka v Teigeho studii v knize Stavba a báseň, v roce 1927 zve Burian všechny členy Osvobozeného divadla na zkoušku voicebandu, první představení až v dubnu 1927 po rozkolu, kdy Frejka s Burianem založili divadlo Dada. Vazby na jazz, moderní nástroje, silným inspiračním zdrojem černošský zpěv.
Na vystoupení ÚSTAFu bylo poutavé pozorovat například praktickou práci se sborem, který se v různých etapách padesátiminutového vystoupení několikrát přeskupil. V „Tlapách sloních" dívky postupují dopředu a muži se drží v pozadí. Vkusné byly výstupy lehce parodující rapovou scénu obrýleného „rapera", které se však rapu přibližovaly spíše formálně, ve skutečnosti vycházely z povahy voicebandového pojetí (např. v textu o dudákovi vypíchl a rytmicky využil slovo „dudák", ve stejném textu později slovo „péro" apod.). Na hranici lascivnosti, ale v příjemné nedořečenosti, a tedy na hony vzdálena vulgaritě, se pohybovala gesta mládenců v přednesu dalšího textu, který již probíhal ve smíšeném „U". Stejným způsobem je zpracován text o sardelích („Mořem plují rybičky a vystrkují ploutvičky, za nimi plují sardele a vystrkují ... zadečky..."), kdy nedořečenost nechává prostor vybití se vrozené lidské touze po fekálním humoru, zároveň však fekálie nerozmazává po pódiu. Jednou z oblastí, využívanou voicebandem, je vystoupání sboru o oktávu výš, což bylo podtrženo ještě výkonem chachara, deklamujícího fistulí („Poslal si mě pan Beránek pro pivo...").
K pohybu voicebandového sboru je třeba poznamenat, že v původní (20. léta) i obnovené verzi (50. léta) Burianově nebyl pohyb součástí statické deklamace. Šturmovo obohacení v tomto směru, objevující se jak v gestikulaci členů sboru, tak v jeho dynamizaci prostoru, vytváří rytmus mohutnými výskoky do vzduchu. Poněkud dadaistická je forma „Vázy z křišťálu", kdy se klasický tvar sboru rozbíjí a z ticha vystupují silně stylizované zvuky v duchu onomatopoie.
Článek vyšel 19.11.2010 na divadelním serveru RozRazil Online.
Autor: Tomáš Kubart Čas vydání: 19:48 23.11.2010