Úvod > Články > Napsali o nás > Hlasy svázané do Kytice

Hlasy svázané do Kytice

Originálně a poutavě zpracovat jedno z klasických děl a poklad české literatury Erbenovu Kytici se povedlo již několika tvůrcům. Mezi nejznámější interpretace se řadí ta filmová, komiksová, rozhlasová a četná divadelní představení po celé republice. Ústaf voiceband.cz v čele se Zdeňkem R. Šturmou se rozhodl zhostit této výzvy a vytvořit zcela nové pojetí klasických hororů a ponurých balad. Předloha pro jejich vokálně zhudebněné představení je Kytice ve své prapůvodní verzi, jedná se tedy o 12 lyrickoepických básní* bez později dodané Lilie. Jelikož představení uvádí Voiceband, nikoli divadelní soubor, obejde se celá scéna bez kulis. Jediná rekvizita na jevišti je plechový sud. Ten svou roli hraje ve chvílích, kdy dochází k prostřídání jednotlivých básní. Jeden z členů Voicebandu na něj bubnuje dunivou melodii a vyplňuje čas potřebný pro změnu formace aktérů mezi baladami. Zmíněné rozmístění hraje významnou roli, pozice se mění při nástupu nové básně a každý z účinkujících za 50 minut představení vystřídá větší počet hereckých úloh. Podle řad se poté dělí i hlasy a postavy, někdy nenápadněji (Věštkyně, Holoubek), jindy se role očividně zhostí jediný člověk (Záhořovo lože). Prostředí, ve kterém se balada odehrává, dotváří digitální promítání. Místo tradičního plátna jsou velice důmyslně použity bílé hávy herců. Změna probíhá nenásilně a divák se lehce a rychle zorientuje – při plápolání svíček se ocitá na Vánoční podvečer v komůrce dřevěného domu, mihotavé střídání zelení a modří vyvolává iluzi třpytícího se jezera. Kulisy by tedy byly pro tento výstup pouze a jedině přebytečné. Zpracování některých balad nechává prostor pro přemýšlení. Žádné z Erbenových děl Ústaf voiceband.cz nepřeříkává slovo od slova. Nejvýrazněji se tato osvěžující zvláštnost dá vypozorovat u jedné z nejznámějších básní – Vodníka. V představení Kyky – ti – cece, bez hlavy skončí matka i sám vodník, zatímco Erben tímto způsobem nechává zemřít dítě. I přes odvážnou změnu se děj dá vyčíst – nutno dodat, že právě u Vodníka tvůrci pravděpodobně počítají s informovaným publikem, které přesně zná děj profláknuté balady z každé čítanky. V jiných dílech se tak razantních změn divák nedočká, většinou jsou vynechány převážně popisy prostředí. Škrty v scénáři upozaďují méně pádné pasáže a vyzdvihují nejdůležitější momenty příběhů. Je nesporně nutné zmínit formu projevu. Tato adaptace Kytice se pyšní recitací, zpěvem a zvukovými efekty dotvářenými dupáním, tleskáním, šeptáním a místy i kvílením. Většinově se nejprve ozývá jeden hlas, který ve smyčce opakuje svou pasáž, postupně se hlasitěji přidávají další a další party až dojde k velké směsici. Člověku v hlavě duní různá obvinění, prosby o slitování a hrozby tak, že mnozí pocítí studený pot a husí kůži. Celou tuto zvukovou symfonii řídí dirigent. Ani ten své emoce nedrží na uzdě a umocňuje atmosféru rychlými, ráznými pohyby rukou– při největší gradaci se stává, že i povyskočí. Hudba v sobě nese stopy lidových písní a dětských říkadel. Celkově se Kyky – ti – cece dá zhodnotit jako velice přínosné představení, které diváku ukáže jiný pohled na českou klasiku a vyzdvihne ji na úplně novou úroveň. Pro některé diváky, kteří se s Erbenovou Kyticí již dlouho nesetkali, však místo kýženého kulturního zážitku může nastat zmatek. Proto by nikomu neuškodilo si krátce před představením zopakovat děj každé z balad – ať už ze stručného článku na Wikipedii, nebo přímo z básnické sbírky Kytice. Psáno z reprízy 3.2.2019 Eva Gebhardtová

Autor: Jakub Sochor Čas vydání: 13:13 24.03.2019